OKRESNÍ SOUTĚŽ 1986 / 1987
Od roku 1978 stihly naše jedenáctky uskutečnit čtyři sestupy (78, 79, 84, 86) a během této doby jsme s jedním nádechem (postup do OP v roce 1981) nabrali směr až do okresní soutěže, ve které se v sezóně 1986 / 1987 nacházíme. Třída to sice byla papírově silnější než jakou ji známe z pozdější či dnešní doby, ale furt to byla jenom okresní soutěž a na tom nikdo nic nezmění. A různých starostí bylo nad hlavu nejenom na hřišti, ale všude kolem nás. V naší socialistické republice řádila osmá pětiletka a v pokladně nivnické Tělovýchovné jednoty, jak se dovídáme, asi myši neb peněz není nazbyt ani pro jeden z mnoha oddílů naší tělovýchovy, protože nové a už využívané kabiny jich spolkly dost. Použít to jako výmluvu pro cestu z kopce by bylo příliš jednoduché a ani to využít nehodláme, protože na přesnost přihrávek či zakončení to pražádný vliv nemá. Fotbalová úroveň prostě a jednoduše v naší obci poklesla pod únosnou mez a nebylo divu, že návštěvy na utkání začaly klesat a mnohdy počet přítomných nedosáhl ani sto hlav. V tomto nelichotivém postavení se nacházel náš tým a sehnat nějaké fotbalisty potřebné k návratu alespoň do okresního přeboru bylo téměř nerealizovatelné, protože je nebylo na co nalákat, natož jim co nabídnout. Podle toho všeho to i vypadalo a náš úděl nebyl jednoduchý. Nadějí k doplnění kádru byl alespoň návrat dvou chlapců (vlastně už chlapů) z vojny. Těmi byli Pa.Kapsa a F.Štergenich a oba šli rovnou do sestavy. Před vojnou měli naopak R.Pražan, L.Hladiš, J.Smetana a R.Vacula, ale i ti už nakukovali do mužské kategorie. Trenér F.Lukeš sestup ustál a obhájil a tady jsou jeho podřízení: brankáři: Rožnovský, Straňák, P.Trtek, hráči do pole: P.Mahdal, S.Trtek, Konrád, F.Velecký, Bradáč, Kolacia, Čapka, F.Bartoš, S.Bartek, Pa.Kapsa, Vacula, J.Smetana, F.Štergenich, L.Hladiš, Vykydal, Plessner, V.Výmola, J.Mahdal, Pražan. Do druhé nejnižší soutěže už se v našem dresu nezapojil Kubáček, F.Tomanec, Bublík a před sezónou byl uskutečněn i jeden výraznější přestup, kdy odešel Jiří Výmola do Jiskry St.Město hrající MSFL (tehdy II.ČNFL a brzy ho tam následuje i talentovaný St.Soukeník, který se tam na rozdíl od prvně jmenovaného prosadí. Mužstvo tedy vstoupilo do soutěže oslabeno a proto se o rychlém návratu zpět nemluvilo.
Přesto nás úvod zastihl v dobré kondici a prvních šest kol jsme nepoznali porážku. Na začátku doma bereme body s Bystřicí (3:1 2x Vykydal, Plessner) a brankou Vykydala v závěrečných minutách vezeme bod z Bánova (1:1). Střeleckou fazónu prokázal hattrickem M.Vykydal i proti Havřicím a k němu se prvním gólem v mužích přidává J.Smetana (4:1). I čtvrté utkání hrajeme doma a vysoko drtíme Sady (5:0 3x Kolacia, Vykydal, Konrád) a na naše skóre je pěkný pohled (13:3). Ve Slavkově (pozdější vítěz soutěže) bereme bod a i s ním jsme spokojeni (1:1 Kolacia). Na domácím hřišti znovu nejdeme pod čtyři góly, ale za soupeře máme béčko Uh.Ostrohu, což je jenom důkaz toho, kam až jsme to dotáhli (4:3 2x Konrád, Kolacia, Plessner). Následují dvě facky a probrání se ze sna u mužstev, která na fotbalové mapě příliš zvýrazněná nejsou. Poráží nás jak Boršice u Bl. (2:1 Konrád) a pozorný čtenář nebo pamětník ví, že zcela tradičně i H.Němčí. To vítězí dokonce u nás (1:2 Konrád). K dalšímu utkání odjíždí p.Chvílíček se "svou" Karosou do Podolí a půlku autobusu mohl nechat doma. K zápasu necestují Straňák, Bartek, Vykydal, Kapsa, Rožnovský... a zbytek týmu má, nesmějte se, staženou zadnici. Na lavičce je s trenérem jediný hráč a to F.Bradáč, který zase oddálil svůj fotbalový důchod a je to právě on, kdo otevřel skóre. Po vlastním gólu Podolanů spěje utkání do zdárného konce, ale po snížení následují i další příležitosti domácích a po nastřeleném břevně se třepeme ještě tři dny, ale výhra je doma (2:1 Bradáč, vlastní). Záhorovice u nás odpor nekladou a k desítce chybí krůček (9:1 4x Kolacia, 2x Bartoš, 2x Smetana, Konrád). V Březové dotahujeme dvoubrankovou ztrátu, ale body nemáme. První penaltu nedáváme, druhou už ano, ale přesto prohráváme 3:4 (2x Bartoš, Kolacia). Čelo nám uniká a nedoháníme ho ani po divoké výhře 6:3 (3x Konrád, 2x Bartoš, Plessner) s Přečkovicemi, pro které byl svátek hrát v Nivnici. Tři obdržené góly asi naše diváky nenadchly a už vůbec ne pět ve Lhotě (2:5 Kolacia, Čapka). Právě v ní končíme podzimní pouť soutěží s bilancí 7 - 2 - 4 42:25 - 16 b. a ke spokojenosti je daleko. A to i s "činností" fotbalového výboru. Ten už se prakticky během podzimu rozklížil a rozpadl a mnozí jeho členové nepovažovali za rozumné ani navštěvovat mistrovské utkání a výsledek si přečetli ve středu ve Slovácké jiskře. Předseda K.Straňák svou funkci na začátku roku 1987 pokládá a je zvolen nejen nový šéf, ale obsazeny jsou i ostatní role (například i politicko-výchovný pracovník). Předsedou je nově J.Limanovský, místopředsedou K.Kunčík a jednatelem Mir.Kopecký. Uvedeme i ostatní členy naší exekutívy, přestože to zabere dost místa, ale proč ne. Ke třem zmíněným se přidali ing.K.Smetana, C.Čech, K.Hladiš, F.Trtek, F.Lukeš, K.Straňák, H.Konrád, J.Čejka, J.Píška, L.Hurbiš, J.Plessner, K.Chmelický, K.Trtek a S.Trtek. Ano, je jich sedmnáct a to je skoro půlka dědiny, ale čas od času odpadne jeden, druhý.. a brzy budeme tam, kde jsme byli na začátku. Nic nového.
Na zimní přípravě se obměna vedení promítla a mužstvo mělo vše, co potřebovalo. Na začátku roku naši absolvovali turnaj v Újezdci (kromě domácích ještě hráli proti Nedachlebicím, Uh.Brodu B, D.Němčí B, Vlčnovu a Ostrohu A) a další přátelák si střihli s Luhačovicemi. Bez výsledků se obejdeme (5 výher - 1 - 1), ale špatné nebyly. Špatná byla docela jiná věc a to odchod F.Bartoše na vojnu a jeho střelecké schopnosti nám budou dva roky chybět. A poznali jsme to už na jaře, protože koncovka už nebyla to, co na podzim. Jaro začínáme remízou 2:2 (Konrád, S.Trtek) s Bánovem a stejného výsledku jsme se dopočítali i v Havřicích (Plessner, S.Trtek). ze žalostných výkonů a výsledků posledních Sadů strach nejde, ale ejhle. Nivničané prohrávají 1:2 (Plessner). 0:2 prohráváme s vedoucím Slavkovem a následují i mnohá další utrpení. Například remíza 1:1 (Konrád) v Ostrohu s místním béčkem nebo ten samý výsledek doma s Boršicemi u Blatnice (Kolacia). O debaklu 0:4 v H.Němčí ani hovořit nebudeme. Jenom snad tolik, že to byl osmý (!) zápas bez výhry a to prosím v okresní soutěži. To se stát dnes nebo včera tak trenéra i s hráči ženou diváci s holí v ruce až na Lucké pole. Slavné vítězství na domácím hřišti s Podolím (6:3 2x Kolacia, 2x J.Smetana, Vacula, Konrád) nemohlo naši reputaci napravit ani omylem a po remíze 1:1 (Čapka) v Záhorovicích už bylo mužstvo zralé na odhlášení ze soutěže. Do horní poloviny tabulky jsme přece jenom trefili a to až v hodině dvanácté. Před ní porážíme 2:0 Březovou (Konrád, vlastní) a slabé Přečkovice dokonce u nich 5:1 (2x Kapsa, 2x Plessner, Kolacia). Že jsme remízovým týmem soutěže dokazuje třetí a čtvrtá remíza 2:2 (celkem 9 remíz) na konci ročníku. Nejdříve v Bystřici (Plessner, Kolacia) a potom se Lhotou (Plessner, brankář Straňák z pen.) Když už utkání před slabou návštěvou za mnoho nestálo tak posloužíme alespoň tehdejší sestavou a připomeneme třístý start Petra Konráda v nivnickém dresu. Straňák - S.Trtek, F.Štergenich, Konrád, P.Mahdal, Pražan, Kolacia, Pa.Kapsa, J.Smetana, Plessner, L.Hladiš (Bradáč, Zálešák). Ročník 86/87, který rozmlsané Nivničany vůbec ničím nenadchl končíme na 6.místě. Jarní část 3 - 7 - 3 25:23 - 13 bodů nás o medailové umístění připravila, ale na pozici prvního Slavkova nebylo ani pomyšlení. Snad příště. Naše góly: 16 - Kolacia, 13 - Konrád, 9 - Plessner, 7 - Vykydal, 6 - Bartoš, 5 - J.Smetana, 2 - Pa.Kapsa, S.Trtek, Čapka, vlastní, 1 - R,Vacula, Straňák, Bradáč. Nejvíce odehraných utkání: 26 - Konrád, Bradáč, Kolacia. Celková bilance: 10 - 9 - 7